Historie pozorování přechodu planet
Přechody pozorování planet a jejich historie
Rozsáhlé vědecké bádání je nutné pro prognózu přechodu Venuše a Merkuru. Podařilo se to na začátku 17. Století díky Johanesu Keplerovi a vydání Rudolfínských tabulek v roce 1627, pojmenovaných po Rudolfovi II. Kepler předpověděl přechod Merkuru 7.listopadu 1631 a přechod Venuše 7.prosince 1631, ale naneštěstí zemřel ještě před tímto datem. Kepler spočítal, že tento přechod se opakuje každých 120 let.
Další prognóza tranzitu byla od brita Jeremiaha Horrocka na 4. prosince 1639.
Předpovědi přechodů planet Venuše a Merkuru přes Slunce vyžadují dobré znalosti parametrů vnitřních planet. Toto nebylo možné zjistit až začátku 17.století. Díky práce Johannese Keplera a vydání Rudolfinských desek v roce 1627, pojmenovaných po Rudolfovi II. Habsburském. Kepler předpověděl přechod Merkuru 7.listopadu 1631 a přechod Venuše 7.prosince 1631, ale naneštěstí zemřel ještě před tímto datem. Kepler spočítal, že tento přechod se opakuje každých 120 let.
Další prognóza tranzitu byla od brita Jeremiaha Horrocka na 4. prosince 1639.
Přechod v letech 1761 a 1769 byl předpovězen slavným britským astronomem Edmondem Halleym. Věděl, že v té době již nebude naživu a tak nechal své poznámky svým potomkům. Halleysova metoda je založena na času, který uběhl mezi prvním a posledním kontaktem.
Astronauti úspěšně změřili vzdálenost mezi Zemí a Sluncem.
Fotografie z roku 1874 byly neocenitelné.
Poslední příležitost pozorovat Tranzit byla na konci 19. století.
Mezi lety 1874 a 1882 byli fotografie hodnotitelné, takže výpočty byly přesnější. Americká námořní hvězdárna poskytla fotografické desky v roce 1882. 151 profesionálů pozorovalo na 77 různých místech.
Přechod v letech 1761 a 1769 byl předpovězen slavným britským astronomem Edmondem Halleym. Věděl, že v té době již nebude naživu a tak nechal své poznámky svým potomkům. Halleysova metoda je založena na času, který uběhl mezi prvním a posledním kontaktem. V této době astronauti úspěšně změřili vzdálenost mezi Zemí a Sluncem.
Zatím poslední příležitost pozorovat Tranzit byla na konci 19. století.
Fotografie byly k dispozici již mezi lety 1874 a 1882, takže měření byla daleko přesnější. Fotografie z roku 1874 se nedochovaly, ale ty z roku 1882 byly dochované Americkou námořní observatoří. Celkem 151 profesionálů se zúčastnilo 77 pozorování.